Chemie mi připomíná luštění starých šifer.
Jak Vojtěch Kučera propojuje vědu, karate a vášeň pro učení

Vojtěch Kučera oceňuje šíři vzdělání, jakou mu studium chemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity přineslo. Proč chce pracovat jako středoškolský učitel chemie? Co vše stíhá? V čem ho karate naučilo pracovat se stresem a s vlastními emocemi?

Začátky a cesta k přírodním vědám

Na úvod mi řekněte, jak se vyvíjel váš vztah k přírodním vědám. Co vás k nim přivedlo?

Můj vztah k přírodním vědám se začal formovat už v dětství. Velkou roli v tom hrála moje rodina. Hodně jsme chodili do přírody, rybařili jsme, a tak jsem měl k přírodě vždycky blízko. K samotné chemii mě ale přivedl můj učitel na osmiletém gymnáziu, Bohumír Kotlík. Byl nejen skvělý pedagog, ale i autor učebnic Chemie v kostce I-II. Měl jsem to štěstí, že mě vedl někdo tak zapálený a ochotný věnovat mi svůj čas. Díky němu jsem si chemii oblíbil a začal ji vnímat jako něco fascinujícího.

Takže váš učitel měl zásadní vliv na to, že jste se rozhodl věnovat chemii?

Rozhodně ano. Pan učitel Kotlík byl nejen odborník, ale také člověk, který dokázal své nadšení přenést na studenty a studentky. Věnoval mi spoustu času i mimo běžné hodiny – připravoval mě na chemické olympiády, vedl mě v chemickém kroužku a celkově mě podporoval. Jeho vliv byl pro mě opravdu klíčový. Nemohu ani opomenout své další dva učitele, pana učitele Jiřího Karla a Milana Zimpla, kteří po odchodu pana učitele Kotlíka do důchodu, ve mně dál rozdmýchávali lásku k chemii.

Jak jste si vedl v chemických olympiádách?

Účastnil jsem se pravidelně a vždy jsem byl úspěšným řešitelem na krajské úrovni. Tyto soutěže byly skvělou příležitostí prohloubit si znalosti a naučit se něco nového. Dávaly mi motivaci a zároveň mě připravovaly na další studium.

Co vás na chemii nejvíce fascinovalo? Byla to nějaká konkrétní oblast?

Líbila se mi její logičnost a struktura. Chemické vzorce mi připomínaly šifry nebo stará písma – vždycky mě bavilo luštit něco složitého. Nejvíce mě oslovila organická chemie, protože je velmi logická. Pokud člověk pochopí základní principy, vše začne dávat smysl. Organická chemie je navíc plná zajímavých reakcí a procesů, které mě dodnes nepřestávají udivovat.

Takže vás lákala spíš organická než anorganická chemie?

Ano, organická chemie mě přitahovala nejvíc. Pokud pochopíte principy struktury a reaktivity, můžete předpovědět chování molekul i bez toho, abyste je znali nazpaměť. To mi dodnes přijde úžasné.

Jaké byly vaše další zájmy krom chemie?

Velmi rád hraji na hudební nástroje, především na pětistrunné banjo. U hudby jsem schopný na chvíli vypnout hlavu a být zcela přítomný. Což platí i pro karate, kterému se věnuji od šesti let. Taktéž rádi chodíme s manželkou tančit společenské tance a věnujeme se v létě dětským táborům.

Jak jste si vybíral vysokou školu?

Hledal jsem školu, která by nabízela široké spektrum možností – od organické a anorganické chemie po analytickou nebo fyzikální chemii. Nechtěl jsem se hned specializovat na konkrétní oblast, protože jsem si nebyl jistý, co přesně chci v budoucnu dělat. Nakonec jsem si vybral Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity, a obecný studijní program, který mi umožnil otevřít si dveře do různých oblastí chemie.

Vaše studium začalo během pandemie covidu-19. Jak vás tato situace ovlivnila?

Měl jsem štěstí, že jsem nastoupil na gymnázium a později na vysokou školu s kamarádem. To nám hodně pomohlo, protože jsme se mohli vzájemně podporovat. Maturoval jsem v roce 2020 a na vysokou školu jsem nastoupil na podzim téhož roku. Bylo to náročné období. Většina výuky probíhala online, což znamenalo, že jsme se se spolužačkami a spolužáky poznali až po roce studia. Na druhou stranu nám online výuka umožnila zapsat si více předmětů najednou – při prezenční výuce by to nebylo možné kvůli časovým kolizím předmětů kvůli přesunům a přejezdům po Brně mezi areálem na Kotlářské a Univerzitním kampusem Bohunice. Ve druhém semestru jsme si zapsali abnormální množství předmětů, což nám další roky dalo více volnosti na praktika a další aktivity.

Zapojení do výzkumu: První kroky ve vědecké práci

Na vaší fakultě je běžné, že se studenti zapojují do výzkumu už během bakalářského studia. Jak jste to měl vy?

Do výzkumu jsem se zapojil ve druhém ročníku v roce 2021. Starší spolužáci nám doporučili začít co nejdříve – než se člověk seznámí s projektem a naučí se pracovat s přístroji, chvíli to trvá. Vybral jsem si skupinu zaměřenou na fotochemii, protože mě zajímala její mezioborovost a možnost širšího uplatnění. Chtěl jsem mít co nejvíce komplexní pohled na problematiku chemie a její aplikace. Napsal jsem zprávu panu profesoru Klánovi, na setkání jsme srovnali naše očekávání a dohodli jsme se na spolupráci. Začátky byly rychlé a efektivní, takže jsem se rychle zapojil do vědecké komunity.

Jak vnímáte komunikaci fakulty na podporu zapojení studentů a studentek do výzkumu?

Myslím, že fakulta nabízí skvělé příležitosti pro zapojení studentů do výzkumu. Nejlepší zdroj informací jsou starší spolužáci a spolužačky, kteří mohou poradit, jak se zapojit. Fakulta má předmět, co se vyučuje v blokovém formátu, kde školitelé/školitelky představují různá témata a studující si mohou vybrat, do čeho se zapojí. Dostal jsem se k tématu díky doktoru Marku Martínkovi, který mě uvedl do laboratoře a zaškolil mě v procedurách používaných na různých projektech. Předtím jsem pracoval na projektu s doktorem Martínkem, který se zabýval vývojem světlem aktivovaných sloučenin. Já jsem se poté zaměřil na vybrané oxidy uhlíku a zjistil, že v této oblasti je spousta otevřených otázek.

Jak jste si vybíral konkrétní téma svého výzkumu?

Chtěl jsem pracovat na něčem mezioborovém – něco, co kombinuje různé oblasti chemie. Po domluvě s panem profesorem Klánem jsme se shodli na výzkumu fotochemických a fotofyzikálních vlastností rhodizonátu. Fotochemicky málo prozkoumané látky, která má však široké praktické využití.

Co vás na výzkumu fotochemických a fotofyzikálních vlastností rhodizonátu fascinuje?

I když pracujeme s malými molekulami, jako je tato, která má pouze 12 atomů, je to překvapivě složitější, než by se zdálo. Na rozdíl od biomolekul, které mají běžně stovky až tisíce atomů, tato malá molekula přináší své vlastní výzvy. Její chování je závislé na mnoha faktorech, což komplikuje její výzkum. Možná proto je v literatuře taková mezera – i když je molekula malá, není to jednoduché téma.

Je tato látka, jejíž fotochemii zkoumáte, využitelná v praxi?

Ano, a již se v praxi používá, například ve forenzní chemii pro identifikaci střelného prachu díky interakci s olovem. Další aplikací jsou organické baterie, kde se využívá redoxních vlastností této látky. Nicméně, její fotochemické chování není dosud plně probádáno, a tak je zde prostor pro další výzkum.

Jaký je váš přístup k experimentování?

Experimentování je klíčové pro laboratorní práci. Často se stává, že člověk má hypotézu a chce vyzkoušet něco konkrétního, ale zároveň objeví úplně něco jiného. Což může vést k novým objevům či procesům, které nikdo předtím neznal. Taková práce vyžaduje trpělivost, ale také velkou dávku zvědavosti, což je z mého pohledu moje hlavní hnací síla.

Jaký je váš vztah k lokalitě Vysočina, kde žijete? Jak si plánujete budoucí profesní život?

Mám vazbu na Vysočinu, protože s manželkou budeme bydlet v Humpolci. Nicméně, pokud jde o laboratoře, musím říct, že v této oblasti jich moc není. Jsem ale z učitelské rodiny, kde se kladl velký důraz na vzdělávání. A tak chci chemii učit na střední škole či gymnáziu. Měl jsem tři skvělé učitele chemie, kteří mě inspirovali k tomu, abych se sám stal chemikem. Dlužím jim svůj úspěch a rád věnuji svůj čas dalším nadějným studentům. Doufám, že tím alespoň částečně tento dluh splatím.

Dá se karate propojit s vaší pracovní nebo budoucí učitelskou rolí?

Rozhodně. Vedu letní tábory, pracuji s dětmi i dospívajícími a všechno, co mě karate naučilo – struktura, disciplína, důvěra – přenáším do těchto rolí. Děti potřebují hranice, ale i prostor k růstu. A právě ten balanc mezi řádem a lidskostí se učím celý život i díky karate, což věřím že uplatním i ve své učitelské praxi.

Jak se vyrovnáváte se stresem nebo frustrací?

Díky karate jsem si vybudoval schopnost nadhledu. Dřív jsem měl tendenci přemýšlet nad věcmi příliš dlouho, analyzovat je dokola. Naučil jsem se, že ne všechno musí být hned perfektní. Že i chyba je součástí cesty. Karate mě učí být trpělivý, soustředěný a vnitřně klidný – a to je pro mě největší dar.

Děkuji za rozhovor.
Zuzana Jayasundera

Foto: Irina Matusevič