Recept na zdravější lesy? Méně úklidu, více padlého dřeva. Biodiverzitu podpoří i malé množství ponechaného dřeva.

Vědecká studie publikovaná v časopise Forest Ecosystems odhaluje, že již velmi malé množství padlého dřeva v hospodářských smrkových porostech může významně přispět k ochraně biodiverzity, aniž by došlo k podstatnému omezení produkce dřeva.

3. 7. 2025 Iva Labudová

Typický pohled na hospodářskou smrkovou monokulturu bez padlého dřeva a bylinné vegetace. Silná vrstva jehličí se zde kvůli pomalému rozkladu hromadí a vytváří extrémně kyselé prostředí, v němž dokáže přežít jen minimum organismů. Foto: Kristina Svobodová.

Výzkumný tým z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity zjistil, že ponechání minimálně 4 m³ větších kusů padlého dřeva na hektar v hospodářských smrčinách pomáhá udržet rozmanitost suchozemských plžů, kteří zde fungují jako bioindikátory zdravého lesního prostředí. Tito měkkýši zároveň zastupují potřeby dalších organismů vázaných na mrtvé dřevo, jako jsou některé mikroorganismy, houby i někteří bezobratlí, jejichž přežití je klíčové pro stabilitu a odolnost lesních ekosystémů.
„Plži byli zvoleni jako modelová skupina díky své citlivosti na změny prostředí a nízké pohyblivosti. Jsou vhodnými zástupci pro posuzování biodiverzity v lesní půdě a na padlém dřevě,“ vysvětluje hlavní autorka studie Kristina Svobodová.
Studie prokázala, že množství padlého dřeva pozitivně ovlivňuje nejen diverzitu plžů, ale i klíčové půdní vlastnosti, jako je vlhkost a pH. Právě padlé dřevo totiž zadržuje vodu, zmírňuje kyselost půdy a vytváří útočiště během extrémních teplotních výkyvů.
„Ponechání i malého množství dřeva, konkrétně 4 m³ na hektar, je směšně malé a neznamená žádné výrazné omezení těžby. Přitom může jít o velmi účinný a ekonomicky nenáročný nástroj pro podporu biodiverzity,“ dodává spoluautor studie Michal Horsák.
Pro dosažení optimálního stavu vědci doporučují cílit až na 20 m³ padlého dřeva na hektar, což výrazně podporuje i výskyt citlivých a ohrožených druhů. Uvedené minimum 4 m³/ha představuje realistickou a proveditelnou hranici pro lesnickou praxi.
V kontextu klimatických změn a kůrovcových kalamit, které ohrožují zejména smrkové monokultury, vyzývají vědci k přijetí adaptačních opatření: ponechání části dřeva na dožití a rozklad přímo v lese, podpora listnatých dřevin a diverzifikace lesního prostředí. Plži mohou v tomto ohledu sloužit jako tzv. deštníková skupina pro širší ochranu půdní biodiverzity.

Kontakt:
Mgr. Kristina Svobodová
Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Kotlářská 2, 602 00 Brno
E-mail: kristina.svoby@seznam.cz, Tel.: +420 608 052 579

Snímek z přírodní rezervace s mohutnými padlými kmeny, které slouží jako úkryt před nepříznivým počasím, dodávají živiny a lokálně zvyšují pH půdy. Foto: Kristina Svobodová.
Zástupci čeledi závornatkovití (Clausiliidae), plži citliví na změny prostředí, kteří slouží jako bioindikátoři zachovalých lesů s dostatkem mrtvého dřeva. Zleva: vřetenka šedá (Bulgarica cana), druh náročný na pralesovitou strukturu a množství trouchnivějícího dřeva, a řasnatka břichatá (Macrogastra venticosa). Foto: Michal Horsák.
Typičtí ulitnatí plži, kteří dokážou přežívat i v náročných podmínkách smrkových monokultur, obvykle na místech s lokálně vyšší vlhkostí, spadaným listím nebo padlým dřevem, které často slouží jako jediné útočiště v jinak kyselém prostředí pokrytém smrkovým jehličím.
Zleva: kuželík drobný (Euconulus fulvus), boděnka malinká (Punctum pygmaeum), náš nejmenší plž, jehož ulita měří pouhých 1,6 mm, a blýštivka rýhovaná (Perpolita hammonis).
Foto: Michal Horsák.

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.